Malva, také nazývaná Malvína nebo Malvine, se narodila 18. února 1882 v Praze do židovské německy mluvící a kulturně založené rodiny po generace žijící v Čechách. Byla nejmladší ze čtyř dětí. Rodina žila ve vlastním domě v jehož přízemí provozoval otec Malvíny Gustav své knihkupectví a knihovnu.

Gustav Schalek v Praze provozoval také audiopůjčovnu “Musik Schalek” a obchod s nábytkem “Möbel Schalek”. Mimo obchodní aktivity se tatínek Malvíny s jejím dědečkem Josefem účastnili kulturních a politických aktivit českého národního hnutí a poskytovali své knihkupectví k salónímu setkávání umělců a intelektuálů. Gustav však neočekávaně v roce 1889 zemřel. V jeho činnostech však prokračovala jeho manželka Balduine, které později pomáhala starší sestra Malvíny Olga. Maminka Belduine se po několika letech od smrti Gustava znovu vdala. Jejím mužem se stal zdálený bratranec lékař Ludwig Schnitzer a celá rodina se díky této události přestěhovala do Vrchlabí.

Malva Schalek: V budoáru, olej, plátno, 63,5 x 45,5 cm, vydraženo: 130.000 Kč, Adolf Loos Apartment and Gallery

Malva ve Vrchlabí dokončila střední školu. Její výrazný umělecký talent a estetický cit byly okolím a rodinou vímany od jejích dětských let, a proto pokračování ve studiu uměleckého směru bylo logickým krokem. Malvína byla poslána na jeden rok do Mnichova, kde studovala umění na Frauenakademie, tedy na Ženské akademii. Zde se učila u malířů Heymanna a Thora. Po této první akademické zkušenosti se přestěhovala do Vídně. A právě spojení s tímto městem znamenalo pro Malvínu získání nejen dalších zkušeností, ale i renomé vynikající malířky, které brzy překročilo hranice Rakouska. Svoji zásluhu na tom má známá vídeňská umělkyně Hasek-Rosenthal, u které Malva pokračovala ve svém studiu.

Malvína žila ve Vídni u své tety Emmy a strýce Carla Richterových. Ti ji spolu s jejím druhým strýcem Josephem von Simonem, zvaným Peppi, významně podporovali. Peppi byl zámožný průmyslník a bankéř a byl také švagrem Johanna Strausse mladšího. Strýček Peppi byl na svoji neteř velmi pyšný a s vědomím, že je její talent vyjímečný, pro ni vybudoval ateliér v budově Theater an der Wien, kterou mimochodem vlastnil. Měl silné vazby na umělecké kruhy a svoji neteř představil předním vídeňským umělcům a významným lidem. S mnohými se pak stýkala a přátelila. Třeba se jmenovaným skladatelem Johannem Straussem ml., se skladatelem Johannesem Brahmsem, nebo s Katerinou Schratt, milenkou Císaře Franze Josefa, která byla předlohou pro její obraz. V té době již Malva Schalek patřila mezi uznávané umělce a o jejím úspěchu se vědělo v Praze i Sudetech.

Malva Schalek: Módní panenka (Lisa Fittko v 6 letech), olej, plátno, 51 x 41 cm

Po Anschlussu, tedy po připojení Rakouska k Německu, v březnu 1938, které znamenalo zavedení antisemitských zákonů a perzekucí vůči Židům, Malvína uprchla z Vídně. Ve svém ateliéru nechala na pospas osudu velké množství obrazů. Místo na svá díla myslela na svou v té době již ovdovělou tetu Emmu Richterovou, jejíž syn Oswald, právník socialistické strany SPÖ, byl mučen a později zavražděn v Buchenwaldu za jeho politické aktivity.

Obě po útěku z Vídně našly útočiště v Litoměřicích u bratra Malvíny Roberta, soudce okresního soudu. Jak se však brzy ukázalo, Československo nebylo během 2. Světové války pro Židy bezpečným přístavem. V únoru 1942 byla Malva nucena vstoupit do ghetta v Terezíně. I přes její zhoršující se zdraví, zde v otřesných podmínkách vytvořila přes 100 kreseb a akvarelů. Motivem těchhto děl byl často každodenní život v Terezíně. Tato díla vytvořená tužkou, dřevěným uhlím a vodovými barvami, byla nalezena po osvobození tábora Rudou armádou. Její obrazy jsou němým svědectvím o životě v ghettu v Terezíně. Malvě bylo v Terezíně přikázáno nakreslit podobiznu lékaře obviněného z kolaborování. Když to odmítla, byla 18. května 1944 deportována do Osvětimi, kde zahynula o šest dnů později 24. Května 1944.

Kurátor umění Tom L. Freudenheim, ředitel Uměleckého muzea v Baltimoru v roce 1978 a později zástupce ředitele Židovského muzea v Berlíně, označil její obrazy za „možná nejlepší a nejúplnější umělecké dílo, které přežije holocaust“.

Její odkaz žije silně dodnes, důkazem toho je nedávné slavnostní pojmenování komunitní budovy jako Malva Schalek Hof v ulici Dürergasse 5 ve Vídni, která se nachází v docházkové vzdálenosti od jejího bývalého ateliéru. Většina jejího dochovaného díla je součástí expozice Muzea bojovníků z ghetta v izraelském Kibucu. V Čechách se můžeme čas od času setkat s prodejem jejích děl ze soukromých sbírek.